Šíma, Orwell, Camus, Malraux, de Gaulle, Mauriac, Maritain, Misia Sert, Picasso, Nabokov, Lesier… – to jsou jen některá jména spjatá s osobností polského malíře, jenž více než padesát let svého života strávil ve Francii, třináct let ve svobodném Polsku a narodil se v Praze.
Józef Czapski byl polský malíř, kreslíř, spisovatel, esejista, kritik, voják a člověk přeživší internaci v sovětských lágrech v roce 1941.
Narodil se roku 1896 v Praze, zemřel v roce 1993 v Le Mesnil-le-Roi ve Francii, kde byl také na místním hřbitově pochován.
Dětství strávil na rodovém panství na území dnešního Běloruska, v té době – v letech 1896–1918 – se jednalo o ruský zábor rozděleného Polska. Jeho otec byl Polák, matka zase Rakušanka. Pocházel z hraběcího rodu, ale šlechtický titul nikdy nepoužíval.
Vychodil ruské školy v Petrohradě, studoval na právnické fakultě. Po bolševické revoluci se usadil v osvobozeném Polsku, žil ve Varšavě a Krakově. Rodové majetky jim totiž rozkradli bolševici. Přišel tak i o rodové sídlo v Przyłukách.
Krátce studoval i na akademii výtvarných umění ve Varšavě, posléze od roku 1921 pokračoval ve studiu v Krakově v ateliéru profesora Józefa Pankiewicze, jenž pobýval dlouhou dobu i ve Francii a přátelil se s Pierrem Bonnardem.
V roce 1923 Czapski spolu s přáteli založil výtvarné uskupení s názvem „Kapiści“ (kapisté) a v roce 1924 se s nimi vypravil do Paříže a navštěvoval tam výtvarné galerie, chodil na ruské balety a hltal nové umělecké směry, ale také pracoval jako kreslíř pro módní žurnály. Seznámil se tehdy s řadou významných intelektuálů, jako byli například André Malraux, François Mauriac a Jacques Maritain. Objevil pro sebe dílo Marcela Prousta. Své obrazy poprvé prezentoval v rámci souborné výstavy kapistů v pařížské galerii Zak. V bytě v ulici Constantine pravidelně navštěvoval Misii Sertovou, která byla múzou Renoira, Henriho de Toulouse-Lautreca, Félixe Vallottona, Pierra Bonnarda a Édouarda Vuillarda, ale také inspirací řady literátů, jako byli třeba Proust, Cocteau, Mallarmé nebo Apollinaire. Byla rovněž přítelkyní hudebních skladatelů Clauda Debussyho, Maurice Ravela, Igora Stravinského či Karola Szymanowského a rozhodla se, že kapistům pomůže. Czapski se díky ní seznámil s význačnými osobnostmi kulturního světa Jeanem Cocteauem, Sergejem Ďagilevem a jeho tanečníky Niżyńským (Nijinsky), Balanchinem a Lifarem. Jeho blízký přítel Daniel Halévy mu vyprávěl o Degasovi.
V letech 1924–1925 Józef Czapski často pobýval ve Francii. Po druhé světové válce, kdy se mu podařilo zachránit se ze sovětských lágrů, se už nemohl do Polska, nyní komunistického, vrátit. Jeho jméno se ocitlo na seznamu zapovězených.
Zůstal tedy ve Francii a usadil se nejprve v Paříži a později v Maisons-Laffitte, na adrese 1 avenue Corneille, aby se v roce 1954 nastálo přestěhoval do domu číslo 91 v avenue de Poissy v Le Mesnil-le-Roi, kde mimo jiné sídlilo polské exilové nakladatelství Instytut Literacki.
Zde měl v malém pokojíku svůj ateliér i ložnici. Fascinovalo jej malířské dílo Cézannovo, van Goghovo, miloval Pierra Bonnarda. Mistry výtvarného výrazu pro něj byli Chaïm Soutine, Nicolas de Stäel a Max Beckmann. Cenil si ale i mnoha dalších osobností. Jejich výčet by byl předlouhý.
Více než 50 let se procházel po francouzských ulicích a črtal a maloval. Pozoroval každodenní život Paříže. Na jeho obrazech můžeme vidět Salle de Pleyell, divadla (například Odeon), ale také herce, s nimiž se znal a kteří si u něj objednávali obrazy – třeba Madeleine Renaudovou či Pierra Vialleta… Dochovaly se kresby Michaela Lonsdala, kterého viděl mimo jiné v inscenaci Witkacyho Matky. V jeho denících, jichž se v archivu dochovalo více než 270, najdeme portréty George Orwella, Edith Piaf, generála Charlese de Gaulla, Valéryho Giscarda d’Estaing, Andrého Malrauxe a řady dalších osobností světového formátu.
Texty Elżbieta Skoczek